A je to tady. Rok se překulil a do Želiva se sjeli "naši santiniovci" k závěrečnému, tudíž dvanáctému Putování. Putování s velkým počátečním písmenem, protože je to název pro dvanáctidílný seriál putování (teď už s malým "p") za stavbami Jana Blažeje Santini Aichla. Premonstrátský klášter s kostelem Narození Panny Marie na soutoku Želivky a Trnavy je naprosto úžasné místo na mapě Vysočiny. Má však jeden háček. Nebo spíš pořádný hák - o víkendu sem nejezdí žádná hromadná doprava.
Abychom vás všechny mohli do Želiva pozvat, spojili jsme síly s odborem KČT Šlápoty Hněvkovice u Humpolce a jejich pochodem Krajem Šimona kouzelníka. Podstatně větším kouzelníkem než Šimon je ovšem předsedkyně odboru Maruška Vincencová, která pro účastníky akcí vykouzlila kyvadlovou dopravu ze Želiva zpět do Humpolce. Patří jí za to můj obrovský dík - už to ode mne slyšela vícekrát, ale pro jistotu ho přidávám ještě tady a veřejně.
Pro všechny byly připraveny aktivity jak v Želivě, tak také v Humpolci. Oficiální start pochodů byl v Humpolci na závodišti Zlatá podkova, a tak jsme díky ochotě městského informačního centra (zdravím Lucku alias Saryxu.-) zajistili v dopoledních hodinách otevření íčka, expozice Hliníkárium a vyhlídkové kostelní věže. Díky ochotě Farnosti Humpolec byl po celé dopoledne přístupný také interiér kostela sv. Mikuláše. V Želivě byly díky více než nadstandardní spolupráci s návštěvnickým centrem (zdravím Ivanku Pecherovou.-) zajištěny prohlídkové okruhy kláštera a klášterního kostela od 10:30 do 16:00 co každou půlhodinu.
Zájem o všechna místa byl mimořádný a prodej suvenýrů tradičně překonával očekávání.-) To jsme ostatně pocítili i našem stánku, který byl dobýván prakticky nepřetržitě po celý den bez přestávky, což se nestává na všech akcích. Šrumec vlastně neustal ani v poledne, které bývá obvykle klidnější.
Ani jsme neměli čas doběhnout si pro pivo z místního opatského pivovaru na právě probíhajícím Októbrfestu v opatské zahradě, avizovaném ryčným zpěvem harmonikáře a nadšenými ódami pivařů, které jsme museli závistivě přetrpět.-) Však se posadíme k pivu a klobásce v klidu, jak sbalíme fidlátka. Jenže dřív než my sklidili fidlátka na Októbrfestu a v sedm nebylo po Októbrfestu ani vidu a ani slechu, ačkoliv měl trvat do 22:00. Tak to se tedy přiznám, že to jsem se tedy tvářil kysele jak po slupnutí citrónu, nadto za střízliva.-)
Se Santinim jsme letos procestovali čtvero ročních období. Na každém zastavení nás doprovázelo báječné počasí. Dokonce i v dubnu v Mariánské Týnici - kdy na většině území České republiky lilo jako z konve - tak my se vyhřívali ve slunečních paprscích jara, které už ťukalo na nebeskou bránu. Inu, to víte, turisti jsou Pána Boha milé děti.-) ... já vím, že jsem s tím už protivnej ... ale když já si tuhle repliku z mých nejoblíbenějších nikdy nedokážu odpustit.-)
Také dnes to dlouho vypadalo na příjemné babí léto. Pak nám ale dost ošklivě fouklo pod stánek, který se ve vteřině přeskládal na paralet a jen tak tak, že nesměřoval k zenitu. Odpoledne se pak přihnala mračna, značně se ochladilo a při závěrečném vyhlašování nejaktivnějších (nejpostiženějších?!) účastníků Santiniho eventů se spustil pořádný lijavec. Kdosi z davu prohlásil, že podzim přišel v přímém přenosu. Nicméně to byl poměrně silný okamžik, kdy se celý ten dav nahrnul do našeho stánku a nám pod vetchou stříškou - i přes ten přišedší chlad - bylo krásně lidsky teplo a milo. A já jsem prostě přesvědčený, že i tohle bylo poselství shora a že On to tak chtěl - totiž abychom se k sobě přimáčkli a uvědomili si, jak jsme si na sebe za celý ten rok zvykli a jak nám bylo spolu fajn. Ámen!
P.S.: Asi bych to snad ani nemusel připomínat - ale pro jistotu - budete-li se chtít přitulit ještě jednou a zavzpomínat si na uplynulých dvanáct zastavení Putování se Santinim, tak nás o víkendu 17.-19. listopadu najdete ve Žďáře nad Sázavou. V sobotu 18. listopadu od 14:00 si pak nenechte ujít vernisáž putovní výstavy Putování za Santinim pod širým nebem na žďárském náměstí Republiky. Těšíme se na vás!